Časová pásma jsou tématem, které přichází na přetřes v souvislosti s plánováním dovolené. Většinu lidí například zajímá, jaký je čas ve vysněné destinaci. Existuje hned několik fascinujících faktů, které se týkají právě časových pásem. Jak vznikla časová pásma, co to vlastně je a jak je to s časem na severním pólu?
1. Rozdíl mezi standardním časem a časovým pásmem
Standardní čas, jak jej znáte, představuje způsob měření času. Ten lze měřit pocitově, jednoduše tak, že budete sledovat slunce na obloze (zatímco se Země otáčí kolem něj), nebo pomocí přístrojů – například hodinami.
Naproti tomu časové pásmo je standardní čas domluvený pro konkrétní geografickou lokalitu. V podstatě vychází z místního času a zeměpisných souřadnic, ale může být modifikován, například o hodinu či o dvě, v závislosti na tom, zda je pro danou zemi výhodnější sladit se časově s okolními zeměmi.
Věděli jste, že existuje pásmová nemoc? Pravděpodobně ji znáte spíše pod názvem „jet lag“ a označuje obtíže, které se objevují při cestování přes 2 a více časových pásem. Mezi projevy pásmové nemoci patří například nevolnost, bolest hlavy nebo krátkodobá nespavost.
2. Vznik a historie časových pásem
Prvopočátky historie časových pásem sahají až do dávného starověku. V oblastech Egypta a Mezopotámie byly ideální podmínky pro pozorování oblohy, což bylo impulsem pro vznik astronomie. Mnoho poznatků o astronomii převzali od starověkých Egypťanů Řekové a Římané. Základy římského kalendáře tak vlastně vycházejí z egyptského poznání.
Období středověku rozvoji astronomie i jiných věd příliš nepřálo. Kolem roku 1275 však byly v Evropě vyrobeny první mechanické hodiny a již tehdy měly ciferník a pouze hodinovou ručičku, a to až do konce 15. století. Zlom ve vývoji časových pásem nastal v 17. století, konkrétně v roce 1675, kdy byla vybudována Královská observatoř v Greenwichi. Právě tam byl v roce 1884 definován nultý poledník, a to dohodou na základě měření tzv. Airyho pasážníku (speciálního dalekohledu).
Věděli jste, že zkratka GMT značí Greenwich Mean Time neboli Greenwichský čas? Od roku 1855 jej používalo téměř 98 % Britů. Jakožto úřední čas byl stanoven až v srpnu 1880.
3. Největší země s jedním časovým pásmem
Největší zemí s jedním časovým pásmem je bezesporu Čína. Její rozloha činí 9 596 960 km2 a život 1,4 miliardy tamních obyvatel se řídí výhradně pekingským časem (tzn. UTC + 8 h). Kvůli tomu na západě země vychází slunce až po desáté hodině ranní. Jediné časové pásmo navzdory obří rozloze má také Indie (UTC+ 5,5 h).
Věděli jste, že Grónsko je s rozlohou 2 166 086 km2 největší ostrov světa a je rozdělen do čtyř různých časových pásem?
4. Země s největším počtem časových pásem
Pokud byste na zeměkouli hledali pomyslnou zemi nikdy nezapadajícího slunce, navštivte Francii. V této evropské zemi je 12 časových pásem, a to jen díky jejím zámořským územím. S trochou nadsázky to tedy ve výsledku znamená, že ve Francii slunce nikdy nezapadne. Na druhém místě co do počtu časových pásem se pak nachází Rusko a Spojené státy americké, které jich mají jedenáct.
Věděli jste, že USA mají prakticky pouze devět časových pásem? Zbylá dvě totiž platí na neobývaných územích.
5. Jak je to na severním a jižním pólu?
Severní a jižní pól jsou místa, na kterých se kvůli jejich poloze časová pásma aplikovat nedají. V obou oblastech se totiž sbíhají poledníky, stejně jako časová pásma. Severní ani jižní pól však nikdo trvale neobývá. Jsou tam jen výzkumné stanice a každá si tak de facto může zvolit, kterým časem se bude řídit. Například americké stanice McMurdo a Amundsen-Scott na jižním pólu mají novozélandský čas (UTC + 12 h), jelikož jsou zásobovány z města Christchurch na Novém Zélandu.
Věděli jste, že Mezinárodní vesmírná stanice zažívá východ a západ slunce každých 45 minut? Řídí se Greenwichským časem.
